JIŘÍ SUCHÝ – 90, DRUHÁ ČÁST

Když jsme u příležitosti 200. výročí narození K.J. Erbena vydali česko-rusko-slovenskou Kytici, věnovali jsme toto jubilejní vydání umělci všestrannému a vpravdě národnímu panu Jiřímu Suchému a „křtili“ jsme jí v Semaforu čtyřicet let po její divadelní premiéře. Do Semaforu se sjeli kamarádi a přátelé rusisté ze všech filozofických a pedagogických fakult ČR a také z Bratislavy, Košic a z Prešova. Na jevišti zpíval pan Suchý s Jitkou Molavcovou za doprovodu ředitele Semaforu, skvělého klavíristy Jiřího J.N. Svobody.

Já jsem mě potěšení moderovat s Naďou Vokušovou a hlavně si zazpívat s Evou Pilarovou za doprovodu houslového virtuoza Alexandra Shonerta a jeho maminky, klavíristky Natalie Shonertové.

Ve slovensko-ruské ukázce ze Svatebních košil vystupoval v roli umrlce výborný recitátor a v té době také předseda senátu vrchního soudu, urostlý jak zralý Jánošík - JUDr. Rudolf Tomašovič. A protože Erben výslovně neuvedl jak dlouho milá čekala, tak jsem do role té „čekanky“ obsadil jedinečnou herečku Lilian Malkinu.

Na jevišti vtipně vystoupil předseda Svetového združenia Slovákov v zahraničí Vlado Skalský a perlil autor slovenského překladu Ľubomír Feldek, který mne vlastně k vydání Kytice inspiroval.

Ten večer povzbudil spisovatele Gustava Murína a on se osmělil a požádal pana Suchého o velký rozhovor, který publikoval v pěkné knize Trojhlas, kde vedle Suchého zpovídal Milana Lasicu a Stanislava Štepku. Kniha se křtila ve Slovenském domě a mně se splnil sen, že jsem si konečně mohl zazpívat s panem Suchým. Byla to naše oblíbená Píseň frontového šoféra. Pozorný Gustík držel Zpěvník ruských písní, kdybychom náhodou nevěděli. Ale my věděli.