LOTYŠSKO, KTERÉ OKOUZLÍ

S upřímností, pohostinností a přátelským chováním se setkáváte na každém kroku. Velice mě překvapil a zároveň potěšil upřímný zájem studentů v Rize i v Daugavpilsu o Českou republiku a českou kulturu.

Ve dnech 22.-25. září jsem se zúčastnila mezinárodní vědecké konference „XXV. Slovanské čtení“, které pořádala katedra rusistiky a ruské literatury Univerzity v Daugavpilsu (Lotyšsko). (informace byla zveřejněna na stránkách ČARu a ČRS 13.10.2021- „Aktivity Ruského centra v Plzni“).

Druhé největší město Lotyšska, Daugavpils ( česky Dvinohrad ) leží v jihovýchodní části země, 190 km jihovýchodně od Rigy na soutoku řek Daugavy a Lauce. Zalíbilo se mi svojí malebností, čistotou a uměním skloubit historické památky s moderními prvky. Podle řeky Daugavy bylo město také pojmenováno (Daugavpils – hrad Daugava). Díky své poloze je důležitým železničním uzlem a průmyslovým centrem. V současné době zde žije necelých 80 000 obyvatel, z nichž téměř polovina jsou Rusové. Nikde jsem nezaznamenala negativní reakce na ruštinu; všude jí automaticky používají.

Historie

První zmínka o Daugavpilsu pochází z roku 1275, když tu Ernst von Rassburg z Řádu mečových bratří vybudoval kamennou pevnost (Dünaburg) důležitou pro boje s dosud pohanskými Litevci. Němečtí rytíři v této době ovládali území téměř celého Lotyšska, Estonska, území dnešní Kaliningradské oblasti Ruské federace, části Litvy a Polska.

Pevnost Dünaburg je v současné době opravena a je nejstarší turistickou památkou ve městě.

Během polského období v letech 1561–1772 byl Daugavpils hlavním městem livonského vojvodství. Městská práva získal Daugavpils roku 1582. V polovině 15. století se Daugavpils dostal pod polskou nadvládu. Právě v této době začal odlišný vývoj Latgalska. Ostatní části Lotyšska se staly součástí Švédského panství a prosadilo se tam evangelické náboženství. Latgalsko pod polskou vládou zůstalo římskokatolické.

Východní část Lotyšska, tzv. Latgalsko, je na rozdíl od ostatních lotyšských území převážně římskokatolické, protože až do dělení Polska patřilo pod katolické Polsko (ostatní části byly do severní války pod vládou evangelického Švédska).

V roce 1655 město dobyli Švédové a v roce 1656 ruská vojska. Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadl Daugavpils Ruskému impériu. Ve městě se začaly budovat pravoslavné chrámy a přibývalo ruského obyvatelstva. Byla postavena i železniční trať Sankt Petěrburg - Varšava, ale i tratě do Vitebska a Rigy. Daugavpils se tak stal křižovatkou a strategickým dopravním uzlem.

Od roku 1893 se město nazývalo ruským názvem Dvinsk. Na základě brestlitevského míru obsadila Dvinsk 18. února 1918 německá vojska. V prosinci 1918 je vystřídala Rudá armáda a město se stalo částí Sovětského Ruska. V lednu 1920 během války mezi Polskem a bolševiky obsadili město Poláci. Od 11. srpna 1920 se stalo součástí nezávislého Lotyšska.

Po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov mezi SSSR a nacistickým Německem obsadila město 17. června 1940 sovětská vojska. 26. června 1941 je vytlačila během útoku na SSSR nacistická vojska. V době nacistické okupace bylo zlikvidováno početné židovské obyvatelstvo.

V současnosti jsou ve městě památníky, které připomínají tuto smutnou dobu. 27. července 1944 byli Němci vytlačeni sovětskými vojsky a město se opět stalo součástí SSSR až do vyhlášení nezávislosti Lotyšska v roce 1991.

Kromě oficiálního programu vědecké konference jsem měla možnost poznat i řadu památek a zajímavostí Daugavpilsu.

Z hotelové restaurace byl krásný výhled na chrámovou horu. Je to místo, kde jsou vedle sebe čtyři krásně opravené kostely.

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie
(Даугавпилсский костёл Непорочного Зачатия Пресвятой Девы Марии)

Kostel byl postaven v letech 1902 - 1905 a konaly se v něm bohoslužby pro věřící polské národnosti. Později se zde začaly konat i bohoslužby v lotyšském a ruském jazyce. Během druhé světové války a ani během komunistické diktatury nebyl chrám uzavřen.

Chrám svatých Borise a Gleba
(Даугавпилсский православный кафедральный собор святых благоверных
князей Бориса и Глеба)

Chrám byl postaven v letech 1904 - 1905 v novoruském architektonickém stylu, který byl typický pro sakrální architekturu Ruského impéria. a v roce 1938 získal status katedrálního chrámu. Během druhé světové války nebyl sice poškozen, ale po ní ho poškodil požár. Později přišel i o status katedrálního chrámu. Přesto nebyl během sovětské vlády zavřený. Katedrální status byl chrámu vrácen v roce 1989.

Chrám svatého Alexandra Něvského
(Даугавпилсский православный кафедральный собор святого Александра Невского)

Chrám byl uzavřen v roce 1961 v souvislosti s rozhodnutím tehdejších komunistických představitelů. O osm let později byl chrám dokonce zbourán. Teprve v roce 1991 pravoslavní věřící na místě zničeného chrámu umístili kříž. S obnovou chrámu se začalo v roce 1999. Díky iniciativě věřících a finančním darům se podařilo skromný chrám dokončit v roce 2003.

 

 

 

 

Daugavpils je dnes moderní město s krásnou pěší zónou, nákupním centrem a místy pro volnočasové aktivity. V galeriích i v ulicích se připomíná dávná tradice výroby keramiky, těžba a zpracování přírodního kamene. Do Daugavpilsu se určitě vrátím!

Mgr. Vlasta Klausová
vedoucí Ruského centra v Plzni