BRATISLAVA V DOBĚ KORONAVIROVÉ A RUSISTÉ

A přece. Je 29. prosince 2021.

„Všechno tu máme zavřené“, říká mi česky můj nejmilejší slovenský básník a překladatel Ľubomír Feldek (*1936), "sejdeme se u Rolandovy kašny – jsou tu otevřená jenom 'grogová okna'. Zvu tě“.

Sestřenka Šarlota mne provází vánočním nazdobeným bratislavským starým městem, kolem Michalské věže a kouzelné „Letnej čitárně U červeného raka“ kde jsme měli s Igorem Šebo před časem dvojrecitál z básní a zhudebněných veršů Františka Gellnera a Bohumila Hrabala. Ľubomír je přesný. Pod paží nese knihy a časopisy. Fotíme se.

Ľubomír říká, že nám někoho představí a už z druhé strany přichází zpěvačka Eva Kleinová, sólistka Boom!Bandu. Je tu s manželem, známým fotografem Lubo Špirkem a jejich maličkou Aničkou v kočárku. Vítání, předávání dárků, seznamování. Paní Eva, kromě toho, že je znamenitou zpěvačkou, také učí zpívat děti.

 

Evin manžel Lubo Špirko je umělecký fotograf, ukazuje mi na mobilu svůj velmi zajímavý projekt – Almost White. Černobílé portréty lidí s bílými vlasy – Suchý, Munzar, Feldek, Kukura, Labuda…
Říká k tomu: „Ľudia majúci biele vlasy svoj život kapitalizovali svojimi skúsenosťami. Ty sa nedajú kúpiť, treba ich nadobudnúť životom. Myslím, že hodnoty, našich otcov a dedov sa dajako vytrácajú z nášho života. A pre mňa tieto hodnoty reprezentujú ľudia so skoro bielymi vlasmi.“

Doprovázíme manželský pár k Slovenskému národnímu divadlu, kde se s nimi a se sestřenkou loučíme. Už si můžeme sami říci naše chlapské řeči a vtipy, které jsme si pro sebe střádali.
Mám radost, že se Ľubovi líbí vydání jeho překladu mých říkánek Z roztockých luhů a hájků s ilustracemi Adolfa Zábranského.

Ale ještě větší radost mám z darované knihy písňových textů, z nichž některé sám zpívám, jako například Oči čornyje, nebo slovenskou sloku v písni Máňa (ve Feldekově překladu Sladká Katka):

„Máme sladkú Katku,“ v krčme Pod agátom
Kamarátovi dnes vraví kamarát.
„Na teba to padlo – ty budeš jej katom,
aj keď si mal sladkú Katku rád.“

Máme s Ľubomírem oba rádi lidové písničky a obdivujeme tu rovnováhu, mezi melodií a textem. Ľubomír říká: „Jednoduchost nijak nezmenšuje básnickou krásu, spíš naopak. I moje vlastní poezie se díky tomu poznání zjednodušovala. Kdoví, zda právě v písňových textech jsem neřekl nejvíc?“ Nevím, ale na konci článku se podělím alespoň o pár ukázek překladů z češtiny, angličtiny a ruštiny.

* * *

„S ruským umením je to ako so slobodou: treba ju vedieť nielen dať, ale aj prijať, treba na ňu dozrieť aj si na ňu nažiť."

To říká - a velmi výstižně - prof. Eva Kollárová, prezidentka Slovenské asociace rusistů. Chystala mi překvapení: z Ameriky, přiletěla na vánoční svátky její dcera dr. Olga Martinová Kollárová, kterou považuji za svou nejlepší recitátorku. Moc jsem se na to setkání těšil. ale člověk míní, osud mění. Nikoho z nás by nenapadlo, že ta skvělá a zářící Olinka bude na to zpropadené testování čekat sedm hodin a pak pospíchat na letadlo a já zas na vlak.

Jděte už s tím koronavirováním do háje. Blbci.

* * *

P.S.: Ale, že ten Feldek pěkně tvoří:

KLOBÚK V BODĽAČÍ
Klobouk ve křoví
Jaroslav Ježek / V+W / Lubomír Feldek

YESTERDAY
Beatles / Lubomír Feldek

OJ, SVIEŤ MI, SVIEŤ
Gori, gori, moja zvezda
Piotr Buchalov / Lubomír Feldek

DOTYKY NÁHODNÉ
Dorogoj dlinnoju
Piotr Ivanovič Fomin / Lubomír Feldek

ŠTUDENTÔČKA
Studentočka
ruská / Lubomír Feldek