MUZIKANT, LÉKAŘ, ROZHLAS, JAK SE TO RÝMUJE

Přítel a bývalý kolega z redakční rady časopisu Русское слово, ing. Alexej Kelin, měl zajímavého dědečka z matčiny strany. Karel Sergej Duda (1855 - 1941) byl pianistou, dirigentem, skladatelem, profesorem Kyjevské konzervatoře a prvním korepetitorem Československého rozhlasu.
Zajímavý byl i otec lékař MUDr. Nikolaj Kelin (1896–1970). Jeho memoáry vydalo v loňském roce nakladatelství Jota. Ing. Alexej Kelin je přeložil a předmluvě napsal, že „dokládají banální pravdu, na kterou ale často zapomínáme – všechno v životě má právě takovou cenu, jakou jsme za to zaplatili“.

Křest knihy Paměti donského Kozáka a českého lékaře se konal 29. května 2023 v Knihovně Václava Havla. Poznamenal jsem si jen datum a místo a byl překvapený. O knize se tam totiž mluvilo dost málo, zato jsme se dozvěděli co si o Fenoménu ruské emigrace tváří v tvář aktuálnímu běsnění ruského imperialismu (tak to opravdu stálo v pozvánce), myslí prof. Andrej Zubov a další besedující.

Slovo bylo udělováno zřejmě podle připraveného scénáře - já jsem se hlásil sice vehementně, ale marně. Chtěl jsem se zeptat, zda MUDr. Kelin ve svých pamětech vzpomenul také tchána, slavného profesora Dudu a pokud ne, zda nám o svém dědečkovi něco řekne vnuk Alexej. Řekl mi až soukromě, že se v knize o dědečkovi nepíše, ale velkoryse mi poslal řadu unikátních materiálů.

Karel Duda přijel po absolvování pražské konservatoře do Petrohradu spolu se svým přítelem, houslistou Otakarem Ševčíkem. Pozval je slavný dirigent Mariinského divadla, Eduard Nápravník. O několik let později vyhrál Duda konkurs na místo ředitele konzervatoře v Kyjevě. Aby mohl být ve státních službách musel se nechat pravoslavně pokřtít a stal Sergejem Osipovičem.

Oženil se s českou učitelkou matematiky. Měli tři syny a dceru. Jeden byl zabit v občanské válce, další se s českými legiemi dostal přes Sibiři, Vladivostok a Terst do Československa, kam za ním v roce 1923 přijeli jeho rodiče, sestra (Alexejova matka) a bratr. Prof. Dudovi bylo šedesát osm, živil se výukou hudby a stal se jedním z prvních zaměstnanců Radiojournalu, předchůdce Českého rozhlasu.

Atmosféru prvních vysílání z legendárního kbelského stanu připomněl ve svých vzpomínkách, technik Karel Koníček:

(In: Koníček, Karel: Prožil jsem život v rozhlase,
In: Kapitoly z dějin Čs. rozhlasu 4. Studijní oddělení Čs. rozhlasu, Praha 1966, s. 8- 9)

Český rozhlas oslavil 100. narozeniny. V pátek 18. května 1923 se Československo stalo po Británii druhou evropskou zemí, v níž pravidelně vysílalo rádio.